O kritičnosti a objevování objeveného

brain-1093904_1280

Z témat ještě nedávno tak okrajových jako Fake-News, dezinformace a šíření hoaxů se stala témata mainstreamová, na která běžně narazíte i v takových médiích, od kterých byste něco podobného ještě před několika málo lety nemohli čekat.

Při povrchním pohledu by to mohlo vypadat, že když v médiích tak rádi a často mluvíme o mediální gramotnosti a kritickém myšlení, tak jsme našli recept na všechny strasti. Že se stačí trochu vzdělávat a myslet a onen příslovečný ráj je na dosah. Což je sice hezká představa, má ale přece jen s realitou málo společného.

Voláme-li zrovna po rozumu, tak neděláme vlastně nic jiného, než že objevujeme dávno objevené. Tak třeba už antický historik Polybios1 suše konstatuje, že „Jelikož události se odehrávají na řadě míst současně, není možné, aby jeden člověk byl v téže době přítomen na více místech, a není možné, aby jediný člověk spatřil na vlastní oči všechna místa na světě a všechny zvláštnosti těchto míst. Nezbývá tedy nic jiného než se vyptávat co největšího počtu lidí, věřit těm důvěryhodným a přistupovat kriticky k získaným informacím.“ Jak prosté, že. Věřit důvěryhodným, informace kriticky vyhodnocovat.

To bylo prosím konstatováno už dvě stě let před naším letopočtem. Nezní vám to povědomě? Už před více než dvěma tisíci lety se lidé zabývali v podstatě stejnými otázkami, jaké si klademe v současnosti. A i my – lidé moderního digitálního věku – dnes v rámci ušlechtilého tažení za probouzení kritického myšlení a boje proti fake news v podstatě ta stejná slova v různých variacích jen opakujeme.

Naše přesvědčení – které je stejně tak idealisticky rozumné a stejně tak aktuální, jako bylo už v antice – vychází z předpokladu, že lidé dostatečně informovaní a edukovaní ve vlastním zájmu použijí k rozhodování svou racionalitu, zváží předem důsledky svých rozhodnutí a tak podobně.

Jenže je tu problém. A ten problém se jmenuje člověk.

Racionalitu a nedejbože kritičnost totiž lidé používají jen občas, jen ve velmi specifických případech a za vhodných okolností. Navrch ještě obvykle jen proto, aby odhalili chyby v argumentaci protivníkově, nikoli vlastní. Jde o přesvědčení, že to ti druzí se chovají divně, zaslepeně a iracionálně, ne my sami. Že jsou to oni – ti druzí – kdo se pletou a vůbec mají blbé názory. Chyby ve vlastní argumentaci a díry ve svém světonázoru máme sklon spíše ignorovat, a to bez ohledu na to, jaký konkrétní názor zastáváme.

A čím víc ubezpečujeme sami sebe o tom, jak jsme racionální a zdatní a chytřejší než ostatní, tím spíš jsme zrovna v tu chvíli v hluboce vyjetých kolejích černobílých stereotypů a nálepek, tím spíš ulpíváme na povrchu, aniž bychom poctivě hledali reálný obraz světa.

Lidé se příliš nezměnili od Polybiových časů. Nekráčíme ke světlým zítřkům, ale potýkáme se v zásadě se stejnými dilematy a problémy stále dokola. A tak se zdá, jako by si tuhle bitvu musela vybojovat každá generace znovu a znovu. Bitvu o rozum, o nepodlehnutí demagogii, o racionalitu bez myšlenkových zkratek a ghett. A teď je to na nás.

1 Oliva P., Polybios a jeho svět. Praha: Arista, 2013,. s.33

Reklamy

„Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nedělali nic“

Spustili jsme web https://www.popravde.cz/. Poskytujeme fakta a zdroje a vyvracíme pomluvy, které se hrnou na jeho osobu před druhým kolem volby prezidenta ČR.
Pojďte nám prosím pomoci. Jak?💪

1. Nesdílejte (byť popuzeně) lživé a negativní zprávy o Drahošovi. Pomáháte zvyšovat návštěvnost lživým webům, přitahujete fake profily a zvyšujete vyhledatelnost článků na Google / Seznamu. Raději dementujte lži v místech, kde se objevují (FB skupiny, komentáře, FB stránky, fóra, v práci). Ideálně i se zdroji, s čímž se snažíme pomoci.
2. Nesdílejte (byť pobaveně či sarkasticky) zprávy, které lživě glorifikují Zemana (ze stejných důvodů jako výše). Šiřte pravdu a pozitivní informace (Facebook, email, ale hlavně osobně!).
3. Burcujte ostatní k aktivitě nejen skrze FB příspěvky, ale soukromými zprávami, emaily a hlavně osobně!
4. Nahlašujte nově vzniklé lži a desinformace proti Drahošovi na náš email lzi@popravde.cz.
5. Nebídněte svůj čas, energii, schopnosti a kontakty dobrovolnickým, organizovaným skupinám.
6. Nebojte se.

Pár poznámek před druhým kolem

Stručně řečeno, spíš než prezidentské volby prožíváme referendum o Miloši Zemanovi.

Zeman v chytře rozehrané partii uzavřel účelový mocenský pakt s Babišem. Pokud bychom si z té věty měli zapamatovat to podstatné, pak je to slovo „účelový“. Není to tandem. Stejně tak to neznamená, že by se ti dva měli v obzvláštní lásce a že jejich spolupráce bude pokračovat, jakmile to přestane být výhodné.

Zeman potřeboval, aby AB, respektive ANO nepostavilo svého prezidentského kandidáta a aby podpořilo jeho kandidaturu. Stalo se.
Babiš Zemana potřeboval a stále ještě potřebuje pro své vládní působení, opakované pověření sestavením vlády. Především proto nemá většinu ve sněmovně, nutnou k získání důvěry. Stalo se.

V rámci mocenských námluv Zeman konstatoval, že Babiše pověří opakovaně a vypustil dokonce balonek s tvrzením, že vláda může teoreticky fungovat po celé čtyři roky bez důvěry.

Podpora před volbami v žádném případě neznamená, že stejně hladce pojede mocenský expres i poté, co Zeman (teoreticky) vyhraje volby a už nebude od Babiše potřebovat nic. Vůbec nic.

Jak rychle se Zeman dokáže zbavit lidí, které už nepotřebuje, se mohli v nedávné době přesvědčit třeba účastníci Lánského puče anebo islamofob Konvička. Babiš je v nezáviděníhodné situaci. Tahá za kratší konec provazu a zjevně si to uvědomuje.

Jestli něco totiž skutečně platí ve světě Miloše Zemana, pak je to machiavellistické „Účel světí prostředky“. Jediné, co Zemana bytostně zajímá, je moc. Znovu získat a udržet pozici hlavního hráče na dalších pět let. Jakmile jí dostane, je klidně možné, že začne Babiše výrazně trápit, anebo ho hodí přes palubu, bude-li se mu to hodit.

Taková je situace. A nás čeká nás druhé kolo prezidentských voleb. Bylo by bláhové předpokládat, že bude něčím menším, než referendem o Miloši Zemanovi a o stylu, s jakým nakládal s prezidentskou funkcí.

A tak se, stejně jako v kole prvním, ani nyní nebude volit až tak pro Drahoše, jako spíš proti Zemanovi. Je pozitivní a pravděpodobné, že se část voličů bude snažit svým hlasem vyvážit onen výše popsaný mocenský pakt.

Zeman se naopak pokusí využít Drahošovy politické nezkušenosti a převálcovat ho přívalem tvrdých emocionálních a podpásových úderů. Bude očekávat, že se jim nedokáže ubránit, stejně jako Schwarzenberg před pěti lety. Těšit se můžeme například na prezentaci Drahoše jako vítače migrantů a slouhu Unie.

Co s tím? V první řadě nemá smysl zaměřovat se na osobnost a chování Miloše Zemana. Jeho voliči ho znají a berou ho jaký je, to žádné body nepřinese.

Chce-li Drahoš uspět, musí především spojit a výrazně zaktivizovat nezemanovské voliče, kteří v prvním kole dali hlas někomu jinému. Ale to nestačí.

Bylo by chybou nechat Zemana, aby určoval témata o kterých se mluví, nechat se zatlačit do defenzivy a pouze na ně reagovat. Stejně tak by bylo chybou opomenout a agresivně nezaútočit na Zemanovo slabé místo, které tvoří především spolupracovníci z nejbližšího prezidentova okolí.
Pak je změna na hradě možná.
A v podhradí taky.

Kruh se uzavírá

Žijeme v pozoruhodné době.
Faktická koalice ANO + KSČM se dnes pokusila zvolit do čela komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů člověka, který zasahoval proti demonstrantům o Palachově týdnu v roce 1989.
Před parlamentem se proti tomu mohutně demonstrovalo a hlasování bylo nakonec zrušeno pro zmatečnost. Opakování bude v lednu.
Tak si to shrňme.
Trestně stíhaný premiér Babiš, mj. soudně uznaný agent STB, s nímž nikdo nechce do party, podporuje esenbáka Ondráčka – mlátičku, který s obuškem v ruce bránil totalitní předlistopadový režim. A pomáhá mu získat pozici ve výboru, který například kontroluje policii.
A to proto, aby současní komunisté tolerovali jeho menšinovou vládu, pro kterou potřebuje podporu v parlamentu. Třeba proto, aby ho parlament nevydal ke stíhání.
Pak tu máme prezidenta Zemana – Babišova ochránce, jenž se netají tím, že je ochoten nechat ANO vládnout i bez důvěry třeba po celé čtyři roky.
Kruh se uzavírá. Je to prostá matematika a účel světí prostředky.
Co s tím?
Pokud vám není úplně jedno, kam se tahle země sune, běžte 12. a 13. ledna 2018 k volbám a zvolte lepšího prezidenta. Tahle země to potřebuje.

Čertu ani prst…

Pro kontext: V minulém díle Arény Jaromíra Soukupa byl Jiří Ovčáček. Ten s radostí a chutí hru na kádrováka přijal ( to ještě místo smutného a veselého smajlíka tabuli dělil nápis „Prospěšnost pro lidi.“) a neváhal na stranu prospěšných seskupit Trumpa, Putina, Zemana, Berlusconiho, Masaryka a Karla IV. Jako „neprospěšné“ označil Jiřího Drahoše a Michala Horáčka.
A dnes se hra měla opakovat.
Zas se svět měl dělit na „nás“ a „ty druhé, ty zlé, ty ošklivé“. A že to jde i jinak, ukázal Michal Horáček, když tuhle trapnou hru na cejchy a nálepkování odmítl hrát. To je chování, které bych rád viděl u hlavy státu, ať už vyhraje kdokoli. A doufám, že se už za měsíc dočkám.

Přijmi odpovědnost za podobu světa

Položme si otázku, proč bychom se vlastně měli zabývat na první pohled tak vzdálenými a abstraktními pojmy, jakými jsou mediální gramotnost, racionalita a kritické myšlení? Což nám lidem nestačí jen starý dobrý selský rozum? Proč bychom měli řešit politiku? A je snad pro běžný život nějak podstatné, vědět něco o demokracii a humanismu, propagandě a argumentačních faulech, psychologii ovlivňování a způsobech, jakým zpracováváme informace? Pokračovat ve čtení „Přijmi odpovědnost za podobu světa“