Skočte si pro 20% slevu

Ahoj lidi, na konferenci Kritické myšlení #krimyš bude k dostání ta moje kniha s dvacetiprocentní slevou. Tak se stavte a můžeme se potkat 😉
bannerWeb_krimys.jpg
Nebo si jí kupte tady https://bit.ly/2G8zvlF a potkáme se jindy 😉
Reklamy

Zemanova nesmrtelnost

Při sledování Zemanova obřadního pálení červených trenek jsem si vzpomněl na Kunderův román Nesmrtelnost.

Konkrétně na to, jak u dveří jedné z postav – jistého poslance Bernarda Bernarda – zazvoní zavalitý muž, vstrčí mu do ruky lepenkovou rouru a trvá na tom, aby jí otevřel. Bertrand tak učiní a uvnitř najde diplom, na kterém je úhledným písmem v krásných barvách napsáno: „Bernard Bertrand byl jmenován totálním oslem.“

Bernarda to naprosto vykolejí. Ještě aby ne, když ví, že „jediná skutečnost, až příliš lehce uchopitelná a popsatelná, je náš obraz v očích jiných. A nejhorší je, že nejsi jeho pánem. Nejdřív se ho snažíš sám malovat, pak ho chceš aspoň ovlivňovat a kontrolovat, ale marně: stačí jedna zlomyslná formule a jsi navždy proměněn v truchlivě jednoduchou karikaturu.“

Včerejší pálení téhle karikatury prezidentem Zemanem naznačilo, že právě ty červené trenky, které před třemi lety zavlály nad hradem, se staly přesně tou trapnou nálepkou, která navždy proměnila svého nositele. Že právě trenky jsou kunderovskou nesmrtelnou karikaturou, kterou Zeman nemůže přenést přes srdce a zapomenout, protože se staly jeho bolestivě směšným symbolem.

Takže jestli jste dočetli až sem a čekáte na pointu, anebo chcete-li vysvětlení té prapodivné podívané, která se na hradě včera odehrála, poskytne ho zase Kundera ústy další románové postavy – Paula: „Když je člověk jmenován oslem, začne se chovat jako osel.“

Bez názvu-2

Tyhlety trdelníky…

Achjo.
Místopředsedkyni SPD v Karlovarském kraji Věře Maříkové vadí reklama na trdelník, protože dívenka na ní vyfocená nemá dostatečně českou barvu kůže. Argumentuje tím, že „trdelník je Čechů“. No, tak asi takhle:
– pominu, že tenhle hlas vychází ze strany, která má za předsedu poněkud netypického Čecha a přejdu k jádru pudla:
– trdelník pochází ze Sedmihradska (Rumunsko), kde se peče už pár set let a českého na něm není nic. Kromě toho:
– bratři Slováci mají Skalický trdelník
– v maďarsku se prodává jako národní pamlsek pod názvem kürtőskalács
– v Německu je známý jako Baumstriezel nebo Baumkuchen
– posuzovat někoho podle barvy kůže je prostě stupidní.
1becf8a43871ae13b1251f9e4e52_r16_9_w640_h360_gdbf9356c6a6b11e89b0fac1f6b220ee85013244_facebook-v0

Internetoví šmejdi: eshop bizuterie-andre.cz

O tom, že existují pochybné ehopy, kterým je dobré se vyhnout, nechcete-li přijít o své peníze, už jsem psal. Dnes se podíváme na další takový příklad.

A tím je eshop bizuterie-andre.cz. Zaměřuje se na prodej dámské a pánské obuvi, oblečení a doplňků.

home

Pokud by vás mělo něco varovat před nákupem, pak už jen prapodivný jazyk, který obchod používá – v menu najdeme zvláštní směs češtiny a slovenštiny, produkty jsou pojmenovány stylem „Množstevní Slevy ICEBREAKER Pánské Momentum LS Hood Admiral HTHR/Snow/Admiral Výjezd BnJKyWzY“.

Nevím jak na vás, ale na mě to zrovna dobrý dojem nedělá. Stejně jako to, že eshop nenajdeme ani v recenzních systémech Heureka, ani Zboží.cz.

Dalším indikátorem podvodu je to, že na na stránce kontaktů žádné kontaktní údaje nenajdeme – ani adresu, ani telefon, nic.

Zapamatujte si, že provozovatel eshopu musí ze zákona zveřejnit informace o sobě samém – tedy o prodávajícím, musí specifikovat platební a dodací podmínky, údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a tak podobně. Nejsou-li tyto údaje zveřejněny, na eshopu nikdy nenakupujte.

Proklikáte-li se až k platbě, tak zjistíte, že eshop umožňuje pouze platbu předem, a to kartou. Nicméně ne přes zabezpečenou platební bránu, ale přes obyčejný HTML formulář. Zadáte-li tam číslo své karty, pak vězte, že jej posíláte někomu, o kom nevíte zhola nic. A může se vám lehce stát, že vám ten někdo vyluxuje účet raz dva.

A kdo že za tímhle eshopem stojí? Krátkým ověřením v databázi Whois zjistíme, že kdosi v Číně, stejně jako v případě nechvalně proslulého podvodného eshopu – Kozího krámku.

Filmové tipy: Tiché místo / A Quiet Place

Jestli máte rádi kvalitní horrory a temné filmy vůbec, tohle se vám bude líbit.

  • Režie: John Krasinski
  • Hrají: Emily Blunt, John Krasinski
  • Hodnocení ČSFD: 76%
  • Hodnocení ImDB: 8.1/10

O Tichém místu by se dalo říct, že je to film, ve kterém jakási monstra bůhvíodkud loví lidi. A jediná cesta jak přežít, je nemluvit a nedělat hluk. Tak nad takovým popisem byste asi mávli rukou jako nad béčkovým žánrem a banalitou. A to by byla škoda.

Protože tohle je všechno, jen ne laciná lekačka.

Především je nutno říct, ze v celém dvojhodinovém filmu se téměř nemluví, obejde se skoro celý bez hudby a buduje atmosféru tak hustou, že by se dala krájet. Jak víme, dobrý horror buduje napětí a stupňuje strach, aniž by hrozba musela být vůbec viditelná. Podle klasika žánru Lovecrafta stačí „určitá atmosféra neuvěřitelné a nevysvětlitelné hrůzy z vnějších, neznámých sil; a musí tam být náznak nejhrozivější představy, co by člověku mohla přijít na mysl..“

A tak sledujeme rodinu, pohybující se v podivně vyprázdněném světě, z něhož jako by zmizeli lidé. Muž (John Krasinski) se svou ženou ( Emily Blunt) spolu se svými třemi dětmi chodí bosi a dorozumívají se znakovou řečí. Jde o postapokalyptický svět, v němž se dříve – rozuměj mimo děj filmu – něco stalo. Nevíme ale přesně co a snímek to nevysvětluje. Ale o tom příběh není a celé to pozadí probleskne jen v několika málo náznacích. Ale to není to podstatné.

Podstatné je, že v tomhle světě jsou i oni – smrtelně nebezpeční tvorové, které přiláká sebenepatrnější zvuk.

Pozoruhodné na celém filmu je to, že je uvěřitelný ve smyslu sledování příběhu o skutečných, realisticky vykreslených lidech, kteří se ocitli v extrémní situaci. Ač je ale jejich situace sebe-bizarnější a sebe-divnější, tak film je skutečný v tom smyslu, že jeho hrdinům od začátku lidsky skutečně rozumíte. Chápete jejich motivace, věříte jim proč se chovají, jak se chovají, víte kdo jsou a co se jim děje v mysli.

A to rozhodně není málo.

Zároveň nelze pominout fakt, jak moc je tenhle film postavený na vykreslení tradiční rodiny, což se dá považovat za scenáristickou sázku na jistotu, která vás donutí klást si ty správné otázky, jako: Jak byste se v podobné situaci chovali vy? A co všechno byste byli ochotni udělat pro to, abyste ochránili své děti?

Mediální výchova jako politické školení mužstva? Ani náhodou

Poslankyně za ODS a členka sněmovního školského výboru Zuzana Majerová Zahradníková v rozhovoru pro Novinky.cz na otázku týkající se problematiky zavádění mediální výchovy odpověděla:

„A co se mediální výchovy týče, obávám se, že by byla jen jinou formou politického školení mužstva. Zvolila by se jediná správná ideologie a ta by se dětem předávala. Nechme tuto výchovu v rukou rodiny a nepleťme politiku znovu do školy.“

Problém je, že paní poslankyně zjevně nebojuje s mediální výchovou. Bojuje se svou představou o ní.

Je potřeba říct jednu věc. Zuzana Majerová Zahradníková, které je mimo jiné také pedagožkou, se buď dopouští hrubého zkreslení, nebo jednoduše nechápe smysl mediální výchovy. Tu totiž nejde v žádném případě směšovat s „politickým školením“ , „jedinou správnou ideologií“, nebo „politikou“. Vysvětlím proč.

To, o co ve skutečnosti jde, lépe pochopíme, nahradíme-li výraz „mediální výchova“ přiléhavějším termínem „výchova k mediální gramotnosti“.

Její podstatou je především rozvíjení schopností analytického přístupu k mediálním obsahům a kritického odstupu od nich. Tedy pochopení, s jakými druhy mediálních obsahů se člověk může setkat, jakou roli hrají média ve společnosti, jaké mají cíle a v neposlední řadě trénink kritického myšlení. Nejde tedy o předávání nějaké ideologie, nejde o šíření nějakého světonázoru a nikdo ani v jejím rámci neříká, co si má kdo myslet.  Jde o metodu, která učí jak se orientovat v medializované době a jak se pokud možno rozhodovat racionálně na základě informací, které jsou k dispozici. O způsob, s jehož pomocí se člověk dokáže lépe orientovat v informační spleti digitálního věku, rozpoznávat lži, polopravdy a manipulativní mediální či politická sdělení od těch faktických.

Chybí k tomu jediné. Stát by měl deklarovat a prosazovat svůj jasný zájem na tom, aby jeho občané nejenom dokázali s chladnou hlavou přijímat a analyzovat mediální sdělení, ale také kriticky myslet. A tuhle snahu k rozvíjení stále potřebnějších, neřku-li klíčových kompetencí zatím vidět příliš není. Tady nejde o ideologii. Jde o to, že nebudeme-li jako národ dbát a pečovat o inteligenci, racionalitu a vzdělání své populace, ohrožujeme tím sami sebe a svou budoucnost.