Babišovy děti

Marně se pokouším pojmenovat si sám pro sebe míru znechucení, jakou ve mě vzbudilo prohlášení našeho premiéra k možnému přijetí padesáti dětí – válečných sirotků – kteří jsou v uprchlických táborech v Řecku a dalších evropských zemích.

„Proč bychom měli přijímat syrské sirotky? Proč bychom se měli starat právě o Syřany?“

Ptá se Andrej Babiš, který se ještě loni neváhal nechat fotit u pomníku sira Nicolase Wintona, zachránce 669 dětských životů před jistou smrtí v nacistických táborech.

Stojí za připomenutí, že to byl Winton, kdo vedle své normální práce s pomocí několika dobrovolníků vyhledával adoptivní rodiče, vyřizoval administrativu u britských úřadů a organizoval odjezdy Kindretransportů z Prahy. Úplně poslední vlak s 250 dětmi byl vypraven 1. září 1939, ale byl zastaven a poslán zpět, protože ve stejný den vypukla druhá světová válka. Děti, které jím měly odjet, téměř všechny do jednoho zemřely v koncentračních táborech.

„Proč bychom měli přijímat židovské děti? Proč bychom se měli starat právě o české Židy?“, mohl se přitom před téměř osmdesáti lety zeptat Winton. A neudělal to.

Jestli máte dojem, že tu míchám dvě různé věci, že tyhle dvě věci se nadají porovnávat a že hledám paralely tam, kde nejsou, pak s vámi asi budou souhlasit v tom, že jsou to jiné situace v historickém kontextu, místě i čase.
Ale mají i něco, co je spojuje.
A ta věc se jmenuje lidskost. Způsob, jak se sami vztahujeme k druhým, způsob jak soucítíme s dětmi, třebaže jsou z jiné země. Jak moc je i přesto považujeme za lidi, kterým je třeba pomoci a kterým jsme mohli dát naději na lepší, bezpečný a důstojný život.
Britové tehdy řekli lidskosti ano, Babiš jí za nás všechny odmítl.
A já marně hledám dostatečně silná slova znechucení nad tímhle postojem.

Reklamy

Ďáblův advokát

No, je čas zahrát si na ďáblova advokáta.

36931368_10209460155781428_6564823031938547712_n

Po internetech letí tahle fotka ze summitu NATO. Vidíme na ní stojící představitele členských států a Miloše Zemana, jak sedí vedle nich na židli. Kolem fotky se rojí články jako „Zeman nezvládal program summitu“, výsměšné komentáře a tak podobně.
No hele, asi takhle.

Fotka je vyseknutá ze záznamu tzv. Flag Ceremony, což je uvítací ceremoniál, na kterém státníci mj. pózují na oficiální skupinové fotky v různých formacích. Při nich se stojí, různě chodí a shlukuje se do skupiny. Trvá to zhruba deset minut. Ty MZ absolvoval vestoje. ( a kdo tomu nevěří, ať se koukne na celý záznam tady: https://cs.pn/2ulwPN6 ).
Po focení měl projev generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, pak byla letecká přehlídka helikoptér atd. Ty už MZ absolvoval vsedě. 

Mezi námi, nemusíte mít MZ rádi. To po vás nikdo nechce. Nemusíte souhlasit s tím, jak se chová, jak mluví, koho jmenuje premiérem a tak. Taky nejsem jeho fanda ani volič.
Ale strefovat se do někoho kvůli jeho nemoci ( 73letý MZ má poškozené periferní nervy, takzvanou neuropatii, jež mu ztěžuje chůzi a delší stání) je prostě ubohé.

Tyhlety trdelníky…

Achjo.
Místopředsedkyni SPD v Karlovarském kraji Věře Maříkové vadí reklama na trdelník, protože dívenka na ní vyfocená nemá dostatečně českou barvu kůže. Argumentuje tím, že „trdelník je Čechů“. No, tak asi takhle:
– pominu, že tenhle hlas vychází ze strany, která má za předsedu poněkud netypického Čecha a přejdu k jádru pudla:
– trdelník pochází ze Sedmihradska (Rumunsko), kde se peče už pár set let a českého na něm není nic. Kromě toho:
– bratři Slováci mají Skalický trdelník
– v maďarsku se prodává jako národní pamlsek pod názvem kürtőskalács
– v Německu je známý jako Baumstriezel nebo Baumkuchen
– posuzovat někoho podle barvy kůže je prostě stupidní.
1becf8a43871ae13b1251f9e4e52_r16_9_w640_h360_gdbf9356c6a6b11e89b0fac1f6b220ee85013244_facebook-v0

Mediální výchova jako politické školení mužstva? Ani náhodou

Poslankyně za ODS a členka sněmovního školského výboru Zuzana Majerová Zahradníková v rozhovoru pro Novinky.cz na otázku týkající se problematiky zavádění mediální výchovy odpověděla:

„A co se mediální výchovy týče, obávám se, že by byla jen jinou formou politického školení mužstva. Zvolila by se jediná správná ideologie a ta by se dětem předávala. Nechme tuto výchovu v rukou rodiny a nepleťme politiku znovu do školy.“

Problém je, že paní poslankyně zjevně nebojuje s mediální výchovou. Bojuje se svou představou o ní.

Je potřeba říct jednu věc. Zuzana Majerová Zahradníková, které je mimo jiné také pedagožkou, se buď dopouští hrubého zkreslení, nebo jednoduše nechápe smysl mediální výchovy. Tu totiž nejde v žádném případě směšovat s „politickým školením“ , „jedinou správnou ideologií“, nebo „politikou“. Vysvětlím proč.

To, o co ve skutečnosti jde, lépe pochopíme, nahradíme-li výraz „mediální výchova“ přiléhavějším termínem „výchova k mediální gramotnosti“.

Její podstatou je především rozvíjení schopností analytického přístupu k mediálním obsahům a kritického odstupu od nich. Tedy pochopení, s jakými druhy mediálních obsahů se člověk může setkat, jakou roli hrají média ve společnosti, jaké mají cíle a v neposlední řadě trénink kritického myšlení. Nejde tedy o předávání nějaké ideologie, nejde o šíření nějakého světonázoru a nikdo ani v jejím rámci neříká, co si má kdo myslet.  Jde o metodu, která učí jak se orientovat v medializované době a jak se pokud možno rozhodovat racionálně na základě informací, které jsou k dispozici. O způsob, s jehož pomocí se člověk dokáže lépe orientovat v informační spleti digitálního věku, rozpoznávat lži, polopravdy a manipulativní mediální či politická sdělení od těch faktických.

Chybí k tomu jediné. Stát by měl deklarovat a prosazovat svůj jasný zájem na tom, aby jeho občané nejenom dokázali s chladnou hlavou přijímat a analyzovat mediální sdělení, ale také kriticky myslet. A tuhle snahu k rozvíjení stále potřebnějších, neřku-li klíčových kompetencí zatím vidět příliš není. Tady nejde o ideologii. Jde o to, že nebudeme-li jako národ dbát a pečovat o inteligenci, racionalitu a vzdělání své populace, ohrožujeme tím sami sebe a svou budoucnost.

STB a duch doby

Je zajímavé sledovat, jak se časy a „zeitgeist“ mění.
Čistě ze zvědavosti jsem červeně vyznačil prostor, který titulní strany deníků Mafry věnovaly informaci, že současný premiér je definitivně soudně potvrzeným agentem STB. 
Bez názvu-1_
Titulka Mladé Fronty Státní bezpečnost ve spojení s Babišem ani nezmínila a mluví jen o blíže nespecifikovaných „svazcích“. Lidovky verdikt přirovnávají ke „skvrně evidence na kabátě“.
Možná že vám množství prostoru tématu věnovanému připadá nepatřičně malé. Já myslím, že přesně odráží situaci doby, v níž se devětadvacet let po listopadu nacházíme.
Čistě realisticky nelze než konstatovat, že lustrace jsou mrtvé a Babiše nepřekvapivé rozhodnutí slovenského soudu nijak neohrožuje.
A to ze dvou důvodů. Tím prvním je fakt, že voličům na nějakém osvědčení už nesejde či je pro ně marginálií, což potvrzují výsledky předposledních i posledních parlamentních voleb.
Druhý důvod je čtyři roky starý. Tehdejší vláda ve složení ČSSD, ANO a KDU-ČSL, už v roce 2014 prosadila z pragmatických pohnutek ( Babišovo jmenování ministrem financí) novelu, která stanovila, že na ministry se lustrační zákon už nadále nevztahuje.
O tom, kam se poděl duch listopadu můžeme cimrmanovsky řečeno vést spory, s tím, že se to stalo můžeme nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Povolební stížnosti

K Nejvyššímu správnímu soudu zamířilo celkem 61 stížností na průběh prezidentských voleb. Vesměs se domáhají jejich zneplatnění, a to hlavně kvůli lžím a dezinformacím v kampani.
Aniž bych chtěl jakkoli předjímat výsledek, dovolím si připomenout, jak takové stížnosti dopadly před pěti lety po první přímé volbě prezidenta:

– NSS žádné ze 109 stížností na prezidentské volby nevyhověl.
– Soudci v odůvodnění připomněli, že jakákoliv přímá volba je svázána nejen s pozitivním zdůrazněním vlastních předností, ale i s prvky negativních sdělení, která mají za cíl voliče odradit od volby protikandidáta.
– Dle soudu je v podmínkách demokracie obvyklé, že kandidáti využívají pozitivní i negativní kampaň, v níž mají své místo i emocionální a vyostřené argumenty.
– V projednávaných věcech byla pro soud velmi podstatná následující okolnost. Na každý, byť i neférový argument měl oponent v rámci kampaně šanci odpovědět.
– Soud tehdy prohlásil, že nemůže a ani nechce být rozhodcem etiky. Že v kampani sice došlo na lži a nezákonné postupy, protizákonnost ale nedosáhla takového stupně, aby zvrátila výsledek prezidentské volby.

„Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nedělali nic“

Spustili jsme web https://www.popravde.cz/. Poskytujeme fakta a zdroje a vyvracíme pomluvy, které se hrnou na jeho osobu před druhým kolem volby prezidenta ČR.
Pojďte nám prosím pomoci. Jak?💪

1. Nesdílejte (byť popuzeně) lživé a negativní zprávy o Drahošovi. Pomáháte zvyšovat návštěvnost lživým webům, přitahujete fake profily a zvyšujete vyhledatelnost článků na Google / Seznamu. Raději dementujte lži v místech, kde se objevují (FB skupiny, komentáře, FB stránky, fóra, v práci). Ideálně i se zdroji, s čímž se snažíme pomoci.
2. Nesdílejte (byť pobaveně či sarkasticky) zprávy, které lživě glorifikují Zemana (ze stejných důvodů jako výše). Šiřte pravdu a pozitivní informace (Facebook, email, ale hlavně osobně!).
3. Burcujte ostatní k aktivitě nejen skrze FB příspěvky, ale soukromými zprávami, emaily a hlavně osobně!
4. Nahlašujte nově vzniklé lži a desinformace proti Drahošovi na náš email lzi@popravde.cz.
5. Nebídněte svůj čas, energii, schopnosti a kontakty dobrovolnickým, organizovaným skupinám.
6. Nebojte se.