Proč (ne)cenzurovat na internetu

O dezinformacích a fake news slyšíme často. Objevují se snahy falešné zprávy označovat (na sociálních sítích), nebo se s nimi jinak vypořádávat. Tvoří se všelijaké seznamy „dezinformátorů“ a zdrojů „nedůvěryhodných“. Nemyslím si, že jde o správnou cestu.

Z určitého pohledu je snaha uchránit své občany od lží a dezinformací jistě chvályhodná. Zapomíná se přitom ale na dvě věci.

Tou první je, že elektronická média „pomáhají vytvářet rovnoprávnější a svobodnější společnost. Velkou výhodou je okamžitý přístup pro všechny, kteří se chtějí vyjádřit, nezprostředkovaný mocnými zájmy, jež řídí obsah tištěných a vysílacích kanálů“1

Z tohoto pohledu jsou elektronická média tím prostředkem, který napomáhá narušování diskurzivního rámce, v němž tradiční média odjakživa posilovala postavení elit. Jsou to právě hodnoty svobody a rovnoprávnosti, které bychom měli mít na paměti při úvahách o možném omezování či filtrování „dezinformačního“, propagandistického či jinak „alternativního“ obsahu.

Je to v zásadě jednoduchá matematika – buď pro nás svoboda hodnotou je, anebo není. Jsem přesvědčen, že právě svobodný přístup k informacím (který s sebou přináší neopominutelnou zodpovědnost každého konzumenta takových informací) je hodnotou cennější, než shora řízená „ochrana“ myslí a srdcí běžných čtenářů. 

Druhá, neméně podstatná věc je, jak už bylo naznačeno výše – za pochopení a porozumění, orientaci v informacích – je nakonec zodpovědný každý čtenář, divák, nebo konzument sám. Je jasné, že vyžadovat pravdivé informace o událostech a světě je v našem vlastním bytostném zájmu. Proč? Koukolík označuje právě toto poskytování přesné a pravdivé zpětné vazby ke skutečnosti, čili realitě za klíčový smysl média ve svobodné společnosti. Má za to, že čím „nepřesnější, virtuálnější a nepravdivější tato zpětná vazba bude, tím krutější bude cena, kterou za toto zkreslování a porušování zpětné vazby k realitě zaplatí všichni členové takové společnosti.“ Dodává, že společnost ve vlastním zájmu by měla „dávat více než bedlivý pozor na vztah médií a skutečnosti a vědět, že nebrat je vážně nestačí, a měla by si být vědoma, že ze dvou opačných lží pravda neplyne.“

Kafkovky řečeno, jde o „hledání nejnižší míry klamů“, tedy požadovat od médií co nejpřesnější zpětné vazbu, byť by byla zneklidňující či neradostná. Bez znalosti skutečného stavu věcí, bez znalosti faktů a vztahů mezi nimi není možné se racionálně a kriticky rozhodovat.

Nicméně nenáleží podle mého názoru státu, korporaci či jiné organizaci, aby některé informace cenzuroval a potlačoval. Potřebujeme médiím rozumět, disponovat schopností kriticky analyzovat jejich obsahy, ne je vytlačovat do undergroundu. To je cesta do pekel, ne ke svobodnější společnosti.

1McQuail D., Úvod do teorie masové komunikace

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s