Soudcův dobrý oběd

Považovat člověka za tvora bytostně racionálního by byl krutý omyl, stejně tak jako se spoléhat jen na fakta a rozumové argumenty.

Lidské rozhodování totiž takhle nefunguje. „Nejdřív přichází intuice. Až potom strategické uvažování,“ popisuje v Morálce lidské mysli proces uvažování Jonathan Haidt.

Intuitivní, automatické reakce můžeme přirovnat k systému, který za normálních okolností funguje jako nenápadný autopilot a v nebezpečí jako bodyguard. Vyhodnocuje neprodleně a nepřetržitě a afektivní reakce přicházejí v tu pravou chvíli. A rozum je tím, kdo slouží hlavně jako bodyguardův mluvčí, který dokáže vyargumentovat a ospravedlnit jakýkoli jeho krok. Nakonec, je to systém „vysoce efektivní, neboť se tak minimalizuje vydané úsilí a optimalizuje výkon.“

Zcela jednoduše řečeno – chcete-li někoho o něčem přesvědčit, je nutné spoléhat se především na emoce.

Zajímavé přitom je, že naše úsudky jsou řízeny mimo jiné i naším tělesným rozpoložením, a například nepříjemné pachy a chuti podněcují přísnější hodnocení a naopak.

Souvislost právě tělesného rozpoložení s rozhodováním prověřovala trojice vědců Danziger, Levav a Avnaim-Pesso. Svou pozornost obrátili na soudce, tedy lidi, rozhodující o závažných otázkách viny, neviny a trestu. Vědce zajímalo, zda jsou soudní rozhodnutí založena pouze na zákonech a faktech, jak bychom očekávali, či zda rozhodnutí spoluutvářejí i další psychologické či sociální faktory. Do výzkumu bylo zahrnuto přes 1100 soudních případů s rovnoměrným zastoupením více i méně závažných prohřešků.

Oproti očekávané hlavní roli faktů se ukázalo, že verdikt můžou výrazně ovlivnit i věci s procesem naprosto nesouvisející. Například jídlo. Totiž z výsledků vyplynulo, že případy projednávané poté, co se soudci najedli a odpočinuli si, vykazovalo výrazně vyšší nárůst podmínečných propuštění oproti případům, rozhodovaných v době před jídlem. Suma sumárum, natrefil-li trestanec na dobře najedeného soudce, měl vyšší šanci na podmínku, než kdyby jeho případ posuzoval soudce hladový. Jídlo tedy s vyšší pravděpodobností ovlivňovalo rozhodnutí k větší smířlivosti, kdežto hlad k vyšší přísnosti.

Z toho vyplývá závěr téměř anekdotický, totiž že stanete-li jako obžalovaný před soudem, doufejte v soudcův dobrý oběd před rozsudkem.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s