Klíč k určování trpaslíků

Klíč k určování trpaslíků

Ani bych se nedivil, kdyby vám jméno filmaře Pavla Juráčka nic neříkalo. Natočil jen pár filmů a ty po záhy po začátku normalizace skončily v trezoru. A tak je spíš než svými filmy známý svým Deníkem, který si průběžně vedl pětadvacet let.

Není to lehké čtení. Je svědectvím o osudu citlivého, talentovaného člověka, smýkaného absurdní dobou let šedesátých a sedmdesátých. Člověka nesmírně imaginativního, který měl tu smůlu a po celý život musel zápasit o svůj talent s byrokratickým a pokryteckým zřízením. S brutální otevřeností se v deníku vypisoval ze svých pochyb o své práci, talentu, na jeho stránkách se potýká s nesčetnými tvůrčími a životními krizemi, se vzestupy i pády, sledujeme rozpady jeho vztahů, opakované rozvody, ztrátu milované dcery a morální rozklad lidí lámaných normalizací. Kafkovsky neúprosnému, cynicky upřímnému a přesnému pozorování podrobuje své okolí, vykloubenou dobu, ale především sám sebe.

Svému synovi, právě narozenému, na stránkách deníku v roce 1970 napsal následující vzkaz:

„Zřejmě budeš, chlapečku, obklopen idioty i v roce 2035, v roce stého výročí mého narození, protože já už dávno nevěřím, že blbost je přechodná.

Četl jsem, demografové to tvrdí do omrzení, že koncem tohoto století bude žít na Zemi sedm miliard lidí. Jediná jistota, jež z toho vyplývá, je žalostná. Jelikož dnes jsou nás tři a půl miliardy, považuju za jisté, že až ti bude třicet, bude na světě nejméně dvakrát tolik blbců než dnes.
A protože není pravda, že čtyři blbci jsou dohromady dvakrát blbější než blbci dva, nezdá se mi, že ten tvůj svět bude příliš líbezný.
A já, ačkoliv je mi jenom pětatřicet, já už nyní předem vím, že svět je čím dál tím nesnesitelnější a že jej nelze změnit, ani zlepšit.
Takže, jestli mi jednou budeš dobře rozumět, nakonec jsem dospěl k názoru, že jsou mi milejší pověsti o strašidlech než pověsti o zázracích budoucnosti. Neboť svět, v němž na paloučcích za měsíčního světla tancujou víly, je zřejmě mnohem a mnohem lidštější a srozumitelnější než tento současný a budoucí, v němž je spousta krásných a zázračných vynálezů, jenomže stále víc a víc lidí nešťastných, vězněných, mučených, manipulovaných – a co nejhoršího: stále víc a víc hladových a negramotných.
Pochopil jsem to teprve nedávno… Ale není mi to nic platné.“

(Ještě nám pár let zbývá. Ale jestli se to zlepší, nevím…)

A syn Pavla Juráčka si o mnoho let později zahrál svého otce v přízračném dokumentu Klíč k určování trpaslíků, natočeného právě podle Deníků. 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s