Pravice a levice

K tomu VK a VKml vzniku „skutečně“ pravicové strany asi jen tolik. Chápat pravicovou nebo levicovou ideologii jako výlučný způsob řešení problémů může být projevem stupidity a poškozovat národ (a jeho stát) v obou případech. O zhoubnosti toho, co s lidmi udělají ideologické klapky na očích, jsme se mohli po desetiletí přesvědčovat před revolucí.

53609584_10156930125697604_5652770474476699648_n

Mimochodem, slovo „stupidní“ není nadávka. Jak už víme od mistra Koukolíka, „stupidita není hloupost, nevědomost ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů. Nejstrašnější je stupidita tehdy, jsou-li jejími nositeli lidé velmi mocní s velmi vysokým inteligenčním kvocientem.“

Suma sumárum, profilovat se jen a pouze skrze libovolnou ideologii je omezující a nefunkční. Problémy, ať už sociální, nebo politické, totiž pravicové nebo levicové nejsou.

Reklamy

Strach, propaganda a horrory

Někdy se věci ukážou v jasnějším světle, teprve když si je pozorně prohlédneme ze zcela jiné perspektivy, než jsme byli doposud zvyklí. A tak mě napadlo se na současnou společenskou situaci podívat z možná na první pohled nečekaného úhlu – a tím jsou horrory.

Obě tyhle věci mají totiž společného víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Začněme od filmu. To, oč v horrorech běží především, je samozřejmě strach. Je spolu s agresí nejstarší a nejsilnější emocí. Právě touto výbavou disponuje náš evolučně starý mozek, takzvaný limbický systém. Ten je zodpovědný za instinktivní a emoční reakce. Je to ta část našeho vědomí, která je autopilotem a bodyguardem v jedné osobě, kterou přitahuje okamžité potěšení a která je vysoce proměnlivá, vášnivá a má kromě mnoha užitečných vlastností sklon podléhat všelijakým nutkáním a závislostem.

No a právě na tuhle část našich myslí se obrací filmy, u kterých se tak rádi bojíme. Položili jste si ale někdy tu zásadní otázku, čeho se to ale ve skutečnosti bojíme?  „Nejsilnější druh strachu je strach z neznáma,“ prohlásil kdysi dávno klasik horrorového žánru Lovecraft. A měl recht. O čem že to ale mluvil?

Screenshot from „Ghost Stories“ movie (UK)

Continue reading „Strach, propaganda a horrory“

Český terorista

Čech obviněný z teroristického útoku u soudu.
Dokonalý příklad psychologického jevu známého jako Thomasův teorém.

facebook

Co to znamená?
Jednoduše řečeno jde o reálné důsledky nereálných situací.
To znamená, že jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích.
Konkrétně:
Důchodce v roce 2017 ve dvou případech pokácel stromy na železniční trať, do kterých pak narazily vlaky. Chtěl vyburcovat veřejnost proti uprchlíkům, kteří jsou podle něho nebezpeční. Když ale u nás nespáchali žádný teroristický útok sami, udělal to on a chtěl to na uprchlíky svést.
A teď nejde o to posmívat se ex post člověku, který uvěřil demagogům a dezinformační masáži o invazi uprchlíků.
Jde o to, co s člověkem může udělat záměna realitu mediálních bublin za svět samotný. Lidé totiž jednají na základě toho, jací se domnívají, že jsou, a na základě své vlastní představy o tom, jaký je svět. A jejich subjektivní interpretace situací se může promítnout do reálného života a stát se pro ně samotné skutečnými. Se všemi – i sebevíc tragickými následky.
Můžeme se povýšeně posmívat těm, kdo skáčou hoaxům na lep.
Ale jde o tohle.
Když dovolíme, aby se diskurz nenávisti a strachu stal obecně přijímaným a akceptovaným, pak se nemůžeme divit tomu, že lidé se podle toho začnou chovat. V určitém okamžiku jednoduše přestane být skutečný stav věcí relevantním faktorem.
A tenhle případ je jen ochutnávkou toho, co se z lidí může stát.

Víc o Thomasově teorému: https://bit.ly/2sa8dGu
Zdroj foto – https://bit.ly/2AvXlao

Dluhopis Republiky: Nekupujte

Dnes jsem se náhodou podíval detailněji na Dluhopisy Republiky vydané k výročí 100 let státu.
Od té doby nevycházím z údivu.
Pomiňme hned zkraje, že si stát půjčuje další a další peníze i v době konjunktury – ekonomického růstu, kdy by dobrý hospodář měl spíš prostředky šetřit na horší časy.
Pro začátek budeme dělat, že Andrej Babiš v roce 2011 neprohlásil: „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím“ a o tři roky se nedušoval, že je „přesvědčen, že v roce 2017 budeme mít vyrovnaný rozpočet.“ Ani jedno z toho se tak nějak nepovedlo.
Takže zapomeneme i na to, že na příští rok si vláda plánuje půjčit dalších 40 miliard. OK.
Ale o část z téhle sumy si stát říká nám. Občanům. Slovy ministryně Schillerové jsou tyhle dluhopisy vydávány mimo jiné proto, aby občané měli „možnost nového investování.“ Tak se na tu „investici“ pojďme podívat.
MF pod vedením ANO nabízí dluhopisy s průměrným ročním výnosem 2,08 % (v prvním roce 0,5 procenta, pak stoupá až na 4,5 procenta v roce posledním, šestém.) To zní hezky, že.
Než ale půjdete vlastenecky nakupovat, tak si uvědomte, že výnosy se daní. Jako každý kapitálový výnos jsou i tyhle dluhopisy daněny 15procentní daní z příjmu. Takže čistý průměrný výnos klesá na úchvatných 1,69 procenta.
A to nejlepší na konec.
Inflace, tedy míra růstu cenové hladiny se v Česku pohybuje meziročně nad dvěma procenty (a bude asi hůř) a tak vám výnos ze státních dluhopisů nepokryje ani ji. Ať už vložíte cokoli, po šesti letech bude tato hodnota v reálném vyjádření nižší než hodnota, kterou jste do dluhopisů vložili na začátku. Jistota je tedy taková, že když svoje peníze státu půjčíte, proděláte. A to se vyplatí.
PS: Jestli někdo z vás ví, proč by do něčeho takového měli lidé vložit svoje peníze, napište mi do komentářů. Ten nejlepší vyhraje koblihu.

Fotogalerie Dluhopis Republiky

Pozvánka do Židovského muzea v Praze

Auditorium OVK, Maiselova 15, Praha 1, 3. patro
17. 01. 2019 18:00

Přechod od tzv. tradičních tištěných médií k novým médiím, jako je především internet, otevírá stále častěji diskuzi o šíření dezinformací. Jak se bránit falešným zprávám či mediálním útokům? O problematice dnešních médií v kontextu nenávistných zpráv i projevů antisemitismu pohovoří Petr Nutil, nezávislý žurnalista a autor knihy Média, lži a příliš rychlý mozek – průvodce post-pravdivým světem.
Vstup volný.

Vstupné: zdarma

Pořadatel: ŽMP

Link: https://www.jewishmuseum.cz/program-a-vzdelavani/vyhledavani/media-lzi-a-prilis-rychly-mozek/1373

Chcete být informováni o dalších akcích? Sledujte https://prilisrychlymozek.cz/events/
Chcete mě podpořit? https://www.patreon.com/petrnutil

 

Kristallnacht

Dnes v noci to bude 80 let od předehry holokaustu, Křišťálové noci. V Německu, Rakousku a Sudetech během tohoto pogromu zemřely stovky lidí, bylo vyrabováno či vypáleno na 300 synagog a 7000 židovských obchodů.
Bylo by hezké věřit, že se už nikdy nic takového nemůže stát.
Stejné hry s nenávistí se rozehrávají ale i dnes.
Protižidovské propagandistické působení nacisté prošpikovali nálepkami jako havěť, nákaza, špína, rakovina atd. Proč? Označíme-li druhé lidi za zvěř, nebo ještě za méně než zvěř, je snadnější se tak k nim i chovat.
Tehdy, stejně jako dnes, byly ti nepohodlní označováni za parazity, se kterými je třeba zatočit, za nákazu, kterou je třeba do Evropy nevpustit, a tu , která tu už je, z ní vymazat.
Za zmínku stojí, že stejným slovem – „nepřizpůsobiví“, kterým se tak rádi politici zaklínají, označovali nacisté nepohodlné skupiny obyvatel („unanpassungsfähig“), které byly posléze odesílány do vyhlazovacích táborů.
Jak se to mohlo stát?
Přestože většina lidí věřila tehdy, jako věří dnes, že nenávist a vraždy jsou obecně špatné, nenávidět a ničit něco, co jsme si definovali jako zlo, je úplně jiná hra.
A to, co je zlo, kdo nás ohrožuje a proti komu je třeba bojovat, lidem vždycky ochotně vysvětlí propaganda nenávisti.
A nezáleží na tom, že jednou jsou to Židé, jindy třeba kulaci, muslimové, nebo uprchlíci. Nepřítelem, tím ztělesněním zla, které je třeba zlikvidovat, se může stát kdokoli. Tehdy, stejně jako dnes.

ka0006-u_denik-630
Hořící synagoga v Liberci