O demokracii

Jen 37% středoškoláků považuje demokracii za nejlepší způsob vlády. Tedy alespoň podle průzkumu, provedeného pro organizaci Člověk v tísni. Takhle vypadá budoucnost? Continue reading „O demokracii“

Advertisements

Kozi-kramek.cz – jeden z mnoha pochybných eshopů, kterým se raději vyhněte

Rozmohl se nám tu takový nešvar. A tím je záplava pochybných eshopů, k nimž nelze dohledat žádné recenze od zákazníků, nelze kontaktovat provozovatele a kterým je lépe se vyhnout obloukem, nechcete-li přijít o své peníze. Ukážeme si jeden takový příklad.

Nejlepší dárek dámské batoh The North Face Pachacho Krypton zelená TNF Černý

Continue reading „Kozi-kramek.cz – jeden z mnoha pochybných eshopů, kterým se raději vyhněte“

Teorie hradní Dory

Pamatujete si na animák Hledá se Dory?
To je o film rybce, které vynechává po pár minutách krátkodobá paměť, prostě se co pár minut restartuje do nevědomí..
A já mám takovou teorii.
Myslím, že to je případ i mluvčího Ovčáčka.
Nenacházím totiž jiné vysvětlení, jak by někdo dokázal s takovou bravurou zastávat názor, který zároveň vyvrací, jako právě on.
I když chápu, že čtyři hodiny jsou dost dlouhá doba i na téhle planetě, natož pak v hradním Matrixu.
Nakonec mi připadá snesitelnější představa mluvčího,který se co chvíli restartuje, než hradního úředníka, kterému je úplně jedno co vypouští do světa.

Demagog.cz — Factcheck politických diskuzí
(Objevili v Demagog.CZ, za což jim patří dík.)

Lidské chování je jedna velká záhada

Až zas budete mít chuť rozčilovat se nad tím, proč lidi pořád věří Babišovi, Kalouskovi, Zemanovi nebo komunistům, pak byste měli vědět, že sociální psychologie má docela dobré vysvětlení.

A to je fakt prosté – lidské chování je jedna velká záhada.
To máte tak:

Často totiž vlastně nevíme, proč děláme to, co děláme.
Racionálně se totiž chováme jen někdy – a to za příznivých okolností.
Platí, že rychleji cítíme než myslíme.
Myšlení dá totiž práci a je nepohodlné.
Prudké emoce libovolného druhu myšlení spolehlivě vypínají.
Proto se před volbami straší víc než kdy jindy.
Kromě toho emoce spolehlivě porážejí rozum – a proto jedno osobní poklábosení se sympatickým politikem zapůsobí víc než tuna článků a programů.
Nejochotněji se dáme nachytat na to, co máme rádi a čemu věříme – třeba na vizi přehledného, funkčního a bezpečného světa, který si přejeme.
Kromě toho záleží na tom, s kým se stýkáme.
Víc než cokoli jiného jsme totiž přizpůsobiví a konformističtí.
A tak když se můžeme svobodně rozhodovat, obvykle se vzájemně napodobujeme.
Což není vždycky na škodu – tak třeba pomáháme, když ostatní pomáhají také.
Obecně se ale zajímáme spíš o ty, které vnímáme jako nám samotným podobné – tady je třeba hledat ten obraz politika jako „jednoho z nás.“
A ve finále ani tak nehledáme skutečnou pravdu, jako spíš argumenty pro naše už dříve vytvořené názory.
A informace, které jsou v rozporu s naším přesvědčením, s oblibou ignorujeme.

Debilizace

Za každou stranou vůdcovského typu se dají spatřit rysy více či méně úspěšné masové debilizace. To není nadávka, upozorňuje autor tohoto označení František Koukolík v knize Mocenská posedlost.

„Debilizaci lze definovat jako úmyslné i neúmyslné, cílené i necílené omezování nebo ničení pozitivně tvořivých, rozumových, citových a sociálních potřeb, s nimiž lidé přicházejí na svět, včetně omezování nebo ničení možnosti jejich dosažení. Debilizaci je možné považovat za druh mrzačení, amputaci přirozených lidských potřeb. Continue reading „Debilizace“