Ďáblův advokát

No, je čas zahrát si na ďáblova advokáta.

36931368_10209460155781428_6564823031938547712_n

Po internetech letí tahle fotka ze summitu NATO. Vidíme na ní stojící představitele členských států a Miloše Zemana, jak sedí vedle nich na židli. Kolem fotky se rojí články jako „Zeman nezvládal program summitu“, výsměšné komentáře a tak podobně.
No hele, asi takhle.

Fotka je vyseknutá ze záznamu tzv. Flag Ceremony, což je uvítací ceremoniál, na kterém státníci mj. pózují na oficiální skupinové fotky v různých formacích. Při nich se stojí, různě chodí a shlukuje se do skupiny. Trvá to zhruba deset minut. Ty MZ absolvoval vestoje. ( a kdo tomu nevěří, ať se koukne na celý záznam tady: https://cs.pn/2ulwPN6 ).
Po focení měl projev generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, pak byla letecká přehlídka helikoptér atd. Ty už MZ absolvoval vsedě. 

Mezi námi, nemusíte mít MZ rádi. To po vás nikdo nechce. Nemusíte souhlasit s tím, jak se chová, jak mluví, koho jmenuje premiérem a tak. Taky nejsem jeho fanda ani volič.
Ale strefovat se do někoho kvůli jeho nemoci ( 73letý MZ má poškozené periferní nervy, takzvanou neuropatii, jež mu ztěžuje chůzi a delší stání) je prostě ubohé.

Reklamy

Co by asi tak napsal…

„Jezdím tramvajemi, jež před půl rokem začaly jezdit jinam. Taxíky, jejichž řidiči se nedovedou dostat k cíli, protože je příliš mnoho rozkopaných ulic. Dennodenně slyším vyprávět nejneuvěřitelnější příhody z všedního života plné absurdních point. Zdá se mi, že žiju ve stroji, který se zbláznil. Jedu v rozpadávajícím se autobusu, jenž se vymknul moci řidiče a žene se neznámými cestami, zatímco řidič uklidňuje cestující, že se vlastně nic nepřihodilo,“ poznamenal si filmař Pavel Juráček 24. ledna 1965 do svého deníku.

Přemýšlím, co by asi tak napsal o dnešku.

O té naší době, ve které sice máme bitcoin, sociální sítě a mandlové mléko, ale ve které padají mosty, protože se o ně nikdo nestará. O časech, kdy se Prahou pořád projet nedá, protože je i po padesáti letech příliš mnoho rozkopaných ulic. O zemi, která se nejvíc ze všeho bojí uprchlíků, kteří u nás nejsou a ani k nám nechtějí. O době, kdy může být trestně stíhaný člověk premiérem a stát se zároveň ministrem spravedlnosti..

Co by asi tak napsal..

Zemanova nesmrtelnost

Při sledování Zemanova obřadního pálení červených trenek jsem si vzpomněl na Kunderův román Nesmrtelnost.

Konkrétně na to, jak u dveří jedné z postav – jistého poslance Bernarda Bernarda – zazvoní zavalitý muž, vstrčí mu do ruky lepenkovou rouru a trvá na tom, aby jí otevřel. Bertrand tak učiní a uvnitř najde diplom, na kterém je úhledným písmem v krásných barvách napsáno: „Bernard Bertrand byl jmenován totálním oslem.“

Bernarda to naprosto vykolejí. Ještě aby ne, když ví, že „jediná skutečnost, až příliš lehce uchopitelná a popsatelná, je náš obraz v očích jiných. A nejhorší je, že nejsi jeho pánem. Nejdřív se ho snažíš sám malovat, pak ho chceš aspoň ovlivňovat a kontrolovat, ale marně: stačí jedna zlomyslná formule a jsi navždy proměněn v truchlivě jednoduchou karikaturu.“

Včerejší pálení téhle karikatury prezidentem Zemanem naznačilo, že právě ty červené trenky, které před třemi lety zavlály nad hradem, se staly přesně tou trapnou nálepkou, která navždy proměnila svého nositele. Že právě trenky jsou kunderovskou nesmrtelnou karikaturou, kterou Zeman nemůže přenést přes srdce a zapomenout, protože se staly jeho bolestivě směšným symbolem.

Takže jestli jste dočetli až sem a čekáte na pointu, anebo chcete-li vysvětlení té prapodivné podívané, která se na hradě včera odehrála, poskytne ho zase Kundera ústy další románové postavy – Paula: „Když je člověk jmenován oslem, začne se chovat jako osel.“

Bez názvu-2

Tyhlety trdelníky…

Achjo.
Místopředsedkyni SPD v Karlovarském kraji Věře Maříkové vadí reklama na trdelník, protože dívenka na ní vyfocená nemá dostatečně českou barvu kůže. Argumentuje tím, že „trdelník je Čechů“. No, tak asi takhle:
– pominu, že tenhle hlas vychází ze strany, která má za předsedu poněkud netypického Čecha a přejdu k jádru pudla:
– trdelník pochází ze Sedmihradska (Rumunsko), kde se peče už pár set let a českého na něm není nic. Kromě toho:
– bratři Slováci mají Skalický trdelník
– v maďarsku se prodává jako národní pamlsek pod názvem kürtőskalács
– v Německu je známý jako Baumstriezel nebo Baumkuchen
– posuzovat někoho podle barvy kůže je prostě stupidní.
1becf8a43871ae13b1251f9e4e52_r16_9_w640_h360_gdbf9356c6a6b11e89b0fac1f6b220ee85013244_facebook-v0